První projevy keratokonu jsou zjištěny převážně mezi desátým a osmnáctým rokem života, hlavně v prepubertálním a pubertálním věku. Dochází k progresivnímu zhoršování zrakové ostrosti, které pokračuje až do středního věku. Rozvoj onemocnění pozorujeme většinou nejprve na jednom oku, ale pacient vyhledá odbornou pomoc až v případě sníženého vidění i na druhém oku, které se může projevit až po několika letech. Někdy je možné onemocnění odhalit v rámci prevence na školách.
Obecně platí, že čím dříve se začne s léčbou strabismu, tím je větší šance na nápravu. V případě, že se strabismus diagnostikuje po šestém roce života, je velmi málo pravděpodobné, že konzervativní léčba bude účinná.
Ačkoliv se pokusy o implantaci očních čoček prováděly již dříve, o opravdovém úspěchu můžeme hovořit až s vynálezem Sira Harolda Ridleyho, který 29. listopadu 1949 provedl v Londýně první implantaci nitrooční čočky z plexiskla. A jak na svůj geniální nápad přišel? Během války Ridley pracoval jako lékař na vojenské základně, kde se setkával s letci, jimž zůstaly v očích zasekány kousky plexiskla, z nichž byly vyrobeny kabiny stíhačky. Cizí těleso v oku znamená vážné komplikace a často i ztrátu oka, Ridleyho však zaujalo, že v tomto případě oko kousíčky plastu bez problémů přijalo.
Katarakta neboli šedý zákal je onemocnění, které se nejčastěji vyskytuje u starších lidí jako projev stárnutí (u osob ve věku mezi 65 a 75 lety se senilní katarakta vyskytuje až v 60 %). Výjimkou ale nejsou ani případy u novorozenců, kdy nejčastěji bývá příčinou virové onemocnění matky v průběhu těhotenství nebo různé genetické poruchy.
Šedý zákal postihuje mladé i staré, ženy i muže, ale naštěstí už jeho léčba není obtížná a problematická, tak jako tomu bývalo dříve. Pojďte se s námi podívat do historie, ale i současnosti katarakty, jejíž léčba je dnes už naprosto běžná, avšak dříve to rozhodně taková procházka růžovou zahradou nebyla. Přesvědčte se sami...
Šilhání není jen typicky dětský problém, jak jsou mnozí přesvědčeni, ale může se také objevit kdykoli v dospělosti. Nejedná se ale o pouhý estetický problém, který pacienty často psychicky obtížně snášejí, ale i o funkční poruchu prostorového vnímání a v některých případech spojenou i se vznikem dvojitého vidění!
Acanthamoeba (česky akantaméba) je rod měňavkovitých prvoků z říše Amoebozoa. Jedná se o běžný kosmopolitní druh měňavky, která se vyskytuje v čistých vodách, kde se živí bakteriemi. Vyskytuje se ve dvou formách, pohyblivých trofozoitech a nepohyblivých cystách. V oku však tato měňavka způsobuje infekci.
Glaukom - zelený zákal je možné specifikovat jako skupinu chorobných stavů oka, kdy vznikají změny na zrakovém nervu a dochází k progresivnímu poškozování papily tohoto nervu. Vznik glaukomu ovlivňuje množství různých rizikových faktorů, které často krát neproměníme žádným způsobem eliminovat a je proto dobré vědět, zda náhodou právě u mě není pravděpodobnost vzniku tohoto onemocnění větší.
Poškozená vlákna zrakového nervu již není možné žádným způsobem nahradit. Glaukom (zelený zákal) proto nelze dosud vyléčit, můžeme jen do určité míry zmírnit popřípadě zastavit jeho další postup. Čím více je zrakový nerv při určitém nitroočním tlaku poškozen a čím více vláken je již odumřelých, tím více je potřeba nitrooční tlak snížit. Podle toho, jak razantně potřebujeme nitrooční tlak snížit, volíme buď konzervativní, laserovou nebo chirurgickou léčbu. Kapky jsou jej schopné snížit snadno, operace má většinou větší efekt.
Šilhání, nebo odborně strabismus je zraková porucha, při níž je porušena spolupráce obou očí. V tomto případě každé oko míří jiným směrem. Pokud se při strabizmu dívá jedno oko přímo vpřed, je druhé oko odchýleno směrem dovnitř, ven, nahoru nebo dolů. Úhel odchýlení oka z přímého postavení se nazývá úchylka. Úchylka může být viditelná neustále nebo se občas objeví a zase zmizí.
Glaukom, lidově řečeno zelený zákal je chronické onemocnění zrakového nervu, které v případě pozdní diagnózy a nedostatečné léčby vede k těžkému poškození zraku a až k slepotě. Ne světě je evidováno více než 70 milionů. lidí trpících na glaukom. Více než polovina z nich se začíná léčit pozdě. Na druhé straně, na základě nejnovějších poznatků o tomto onemocnění, se ukazuje, že mnoho lidí se léčí zbytečně. Glaukom je nejčastější příčinou slepoty ve vyspělých zemích.
Záněty oka jsou velmi obsáhlé téma a není možné je podrobně popsat v jednom článku, takže v tomto článku je popíšeme jen velmi stručně a postupně budeme přidávat podrobnější články o konkrétních zánětlivých onemocněních oka. Záněty mohou postihovat téměř každou část oka a jeho okolí. Stručně je můžeme rozdělit na záněty předního a zadního segmentu oka - nitrooční záněty a záněty v okolí oka.
Jde o oční choroby, které se projevují zákalem oční čočky. Katarakta je nejčastější příčinou slepoty, přičemž v 90% případů jde o stařeckou kataraktu. Šedý zákal ojediněle vzniká jako vedlejší účinek užívání léků, při diabetes mellitus nebo je vrozený po nitroděložní infekci. Někdy vznikne i po poranění oka, jako následek záření rentgenovým, infračerveným nebo UV-zářením, při dlouhodobém užívání léků jako kortizon, při chronickém zánětu cévnatky. Katarakta může být i dědičně podmíněna.
Zrakové podněty do oka přicházejí normálně z vnějšího prostředí, ale mohou být ovlivněny různými změnami uvnitř oka, například zákal v sklivci. Vše má své mouchy ... i zrak. Stává se Vám někdy, že jste se podívaly na oblohu nebo jinou větší světlou plochu a najednou vás vyruší "poletující mušky"? Vždy když jste se chtěli na ně zaměřit, tak se posunuli o kousek vedle? Pokud tedy tyto problémy máte, nedělejte paniku. Diagnóza zní: muší křídlo, popřípadě létající mušky (muscae volitantes).
Keratokonus je stav, kdy rohovka, která je obvykle kulovitého tvaru, je kuželovitě vyklenutá a nepravidelně lomivá. To má za následek zhoršené vidění. Onemocnění je většinou oboustranné a míra postižení je obvykle na jednom a druhém oku různá. Vyklenutí a zužování rohovky většinou pomalu nebo rychleji postupuje a vede k rozvoji krátkozrakosti a astigmatismu a postupně dochází ke zhoršování zraku.
Cukrovka (diabetes mellitus) je závažné onemocnění, které má důsledky pro řadu orgánů lidského těla. Jedním z nich jsou i oči. Diabetické důsledky pro zrak mohou být velmi závažné a v krajním případě končí ztrátou zraku. Diabetická retinopatie je jednou z nejčastějších příčin slepoty ve vyspělých zemích i v Čechách. Riziko slepoty je u diabetiků přibližně 10-20 - krát vyšší než u nediabetiků.
Kerotokonus je degenerativní onemocnění rohovky, při kterém se určitá část rohovky ztenčuje a vyklenuje. Tím se může postupně měnit potřeba nošení dioptrií a také vidění. Jelikož přední plocha rohovky hraje velmi důležitou roli při refrakčním stavu oka, každá i malá změna jejího poloměru křivosti se výrazně projeví na kvalitě vidění.
Porucha barevného vidění, při které je porušeno vnímání barevných tónů nazýváme barvoslepost. Pojmenování barvoslepost však není většinou zcela přesné, protože většina postižených pacientů má poruchu vnímání jen některých barev, což znamená, že mají v určité míře barevné vidění zachováno. Při úplné barvosleposti totiž nerozlišují žádnou z barev a okolní svět vnímají pouze černobíle v různých stupních jasu. Barvoslepých lidí je tedy pouze necelé procento, ostatních můžeme označit spíše jako barvomylných.
Slepotu můžeme z fyziologického hlediska definovat jako stav nedostatku zraku. Skutečná definice je však daleko komplexnější. Úplná slepota je trvalá a celková ztráta zraku, kdy postižený není schopen vůbec vnímat světlo. Jako praktická slepota se označuje podstatné snížení zrakových funkcí.
Tupozrakost nepatří mezi vady dioptrické (refrakční), ale funkční. Můžeme ji definovat jako snížení zrakové ostrosti způsobené útlumem z nečinnosti oka. Mozkové zrakové centrum nezpracovává informace přicházející z postiženého oka, ale přijímá zrakové vjemy jen ze zdravého oka.
Suché oko, nebo přesněji řečeno syndrom suchého oka je stav, při němž dochází ke snížení produkce slz, nebo slzy nejsou dostatečně kvalitní. Slzy tvoří hladký povrch oka, který má velký podíl na ostrém vidění, zabezpečuje přísun kyslíku pro rohovku, zvlhčuje povrch rohovky a spojivky. Slzy obsahují lisozom, který má protizánětlivé účinky.
Zrak je náš nejdůležitější smysl, díky kterému jsme schopni vnímat až 80% informací s okolního prostředí. Oko, jako samotní orgán zraku představuje velmi složitý systém, kterého jednotlivé části musí fungovat v dokonalé souhře. V případě, že dojde jen k minimálnímu patologickému poškození těchto jednotlivých složek oka, může to mít za následek zhoršení ostrosti vidění, nebo dokonce ztrátu zraku.