Zrak je náš nejdůležitější smysl díky kterému přijímáme až 80% informací z vnějšího prostředí. Samotným orgánem, který zajišťuje vidění je oko. Je to velmi složitý a dokonalý systém tvořený množstvím částí, které musí dokonale spolupracovat.
Anatomie lidského oka (jednotlivé části oka)
Oční rohovka
Rohovka je čirá tkáň bez cév. Jak průhledné, rovnoměrně vyklenuté okno je důležitou součástí aparátu oka lámající světlo. Rohovka dospělého člověka má uprostřed tloušťku cca. 0,6 mm, ve vnější oblasti cca. 0,8 mm. Její průměr je přibližně 11,5 mm.
Spojivky
Spojivky (spojivka) vystýlá prostor mezi víčky, oční koulí a oční dutinou. Na jedné straně přechází do očního koutku, na druhé straně do rohovky. Spojivky představují kromě víček druhou ochrannou bariéru před vniknutím choroboplodných zárodků a cizích těles. Zde hrají roli hlavně obranné funkce, zabezpečené buňkami a tělesnými tekutinami, které ničí některé bakterie.
Oční bělmo
Bílé oční bělmo se stará o stabilitu oční koule. Skládá se z kolagenu a elastických vláken.
Přední a zadní oční komora
Přední komora je prostor mezi rohovkou a duhovkou resp. čočkou. Zadní komora je prostor mezi duhovku a sklivcem. Oba prostory obsahují komorový mok.
Komorový úhel
Komorový úhel je tvořen rohovkou a duhovkou. Leží v něm trabekulární systém jako filtrační systém a takzvaný Schlemmov kanál jako odtokový systém pro komorový mok, který je pak veden do malých žil krevního systému.
Čočka
Čočka je kromě rohovky odpovědná za spojování světelných paprsků a jejich ostré zobrazení na sítnici. Čočka může měnit svůj tvar a tím i sílu lomu a tím pomáhá při vidění do blízka. Tato vlastnost se nazývá akomodace. Akomodace je možná, protože čočka je obklopena elastickou tobolkou a závěsnými aparátem je spojena se svalem řasnatého tělesa (cilliární těleso). Snížením elasticity ve stáří se snižuje i akomodační schopnost, přičemž tehdy člověk potřebuje brýle na čtení. Čočka se skládá z transparentní tkáně. Bílkoviny v čočce ve stáří kondenzují, a tím mohou vést k rostoucímu optickému zhrubnutí čočky, a tím k takzvanému šedého zákalu.
Sklivec
Sklivec vyplňuje 2 / 3 oční koule a svojí gelovitou konzistencí je spoluodpovědný za zachování formy oka, přinejmenším při poraněních oční koule. Sklivec je za normálních okolností čirý, a tím umožňuje dobré optické zobrazení. 98,5% sklivce tvoří voda. Ve stáří se rovnoměrná struktura sklivce může změnit. Tehdy dochází k nepravidelnému ztluštění, které člověk pociťuje jako "létající komáři" nebo podobné útvary, které se hýbou společně s pohyby oka. To může mírně omezovat vidění.
Duhovka
Nejdůležitějším úkolem duhovky je regulace dopadajícího světla ve smyslu oslnění. Iris má centrální, kulatý, pohyblivý otvor, pupilu. Pupila se může pomocí dvou svalů zužovat nebo rozšiřovat. Obsah pigmentu pupily určuje její barvu: Modré oči jsou méně pigmentované, hnědé oči jsou silně pigmentované.
Řasnaté (ciliaris) těleso
Řasnaté těleso umožňuje jednak změnu formy oční čočky, na druhé straně může ovlivnit odtok komorového moku díky Schlemmovmu kanálu. Vnější vrstva řasnatého tělesa produkuje komorový mok a předává ho do oka. Produkce činí asi 2μl/min, takže trvá přibližně hodinu, dokud se jednou nahradí celý objem přední a zadní komory (125μl).
Cévnatka
Střední vrstvou stěny oční koule je cévnatka. Skládá se převážně z cév a představuje tak nejvíce prokrvené tkáně tělesa. Cévnatka se stará o výživu vnější sítnice. Svou pigmentací zabraňuje rušivému rozptýlenému světlu.
Sítnice
V sítnici leží fotoreceptory, které přijímáním světelných a barevných podnětů umožňují vidění. Fotoreceptory se dělí na čípky a tyčinky. Celkem 6,5 milionu čípků slouží barevnému vidění přes den, celkem 120 milionů tyčinek slouží černo-bílému vidění ve tmě. Různými místy a nervovými vlákny v sítnici se vedou signály fotoreceptorů zrakovými nervy dále na zrakovou dráhu v mozku. Centrum sítnice, takzvaná makula nebo "žlutá skvrna", je funkčně nejdůležitější částí sítnice. Makula je odpovědná za rozkládací schopnost a za barevné vidění. Zde je nejvyšší hustota receptorů, považuje se za oblast nejostřejšího vidění.
Zrakový nerv
Přibližně 1,2 milionu nervových vláken se schází v hlavě zrakového nervu. Krátkým, kulatým, síťovým otvorem v sítnici vystupují ve svazcích a spojují se do zrakového nervu. Zrakový nerv probíhá 25 až 40 milimetrů v oční dutině a 10 až 15 milimetrů v lebce před tím, než se oba zrakové nervy spoje a kříží, aby pak spolu vústili do mozku.
Ostatní části lidského oka
Na tom, aby oko dokonale fungovalo a pracovalo se kromě vlastních částí oka podílejí i další části v oblasti oka.
Očnice
Kostěná očnice je tvořena celkem sedmi, navzájem sousedícími lebečnímu kostmi. Hlavní část tvoří čelní kost, klínová kost, Lícní kost a kost horní čelisti. Dvě místa jsou mimořádně křehké: dno očnice a část boční vnitřní stěny. To hraje roli zejména při úderech na oko, protože očnice se prudkým tlakem na tato místa může zlomit. Očnice má několik otvorů vzadu a vespod, kterými vedou nervy a cévy. Oční koule, tedy ta část, která se hovorově nazývá okem, vyplňuje zhruba 1 / 5 očnice. Zbytek je vyplněna tukovým a vazivové tkáně, svaly, nervy a cévami.
Okohybné svaly
Existují dva přímé a dva šikmé okohybné svaly. Jsou uloženy na oční kouli vždy nahoru, dolů, nalevo a napravo, jakož i šikmo venku nahoru a dolů a jsou odpovědné za její pohyb ve všech směrech pohledu.
Oční víčka
Horní a dolní víčko jsou dva pohyblivé oční záhyby, jejichž nejdůležitějším úkolem je ochrana oční koule. Víčka se reflexně zavírají při vnikání cizích těles a při silném oslepeni světlem. I obočí a řasy zabraňují tomu, aby se do oka dostal prach a pot. Víčka se navíc pravidelným, mimovolným mrkáním starají o rovnoměrné rozdělení slzného filmu k rohovce. Na okraji víček se nacházejí mazové žlázy, které tvoří část slzného filmu. Tyto žlázy se mohou zapálit a pak se vyvinout na takzvaný ječmen.
