Zrak je pro člověka ze všech smyslů nejdůležitější. Pomocí smyslového orgánu, který představuje lidské oko, člověk vnímá dokonale vizuální obrazy okolního světa. Tato schopnost vyžaduje propojení lidského oka a periferního senzoru s mozkovou kůrou. Pomocí zraku vnímá člověk asi 80% všech informací ze svého okolí.
Optický systém lidského oka
K dokonalému zrakovému vnímáni jsou potřebné jednotlivé části lidského oka tvořící jeho optický systém. Jedná se o rohovku, komorovou tekutinu, čočku a sklivec. Optický systém soustřeďuje paprsky světla tak, aby se jejich ohnisko vytvořilo na sítnici. V případě poruchy některých částí dráhy světelného vněmu dochází ke zhoršení, skreslení, nebo úplné ztrátě vidění. Vlivem nedokonalosti optického systému se na sítnici nevytvoří ostrý obraz a vnikají refrakční vady, jako krátkozrakost, dalekozrakost, astigmatismus a další.
K vytvoření ostrého obrazu je důležitá taky transparentnost optických prostředí, hustota a zapojení fotoreceptorů v daném místě sítnice, nepoškozena zraková dráha a zraková centra a mnoho dalších pomocních zařízení, které v dokonalé souhře zabezpečují akomodaci, konvergenci, regulaci osvitu a ochranu oka.
Jak funguje lidské oko?
Lidské oko svou funkci bývá přirovnáváno k optickým přístrojům. Vlastní komoru tvoří dutina vyplněná sklivcem. Pigmentová vrstva cévnatky zabezpečuje eliminaci reflexů. Rohovka, komorová tekutina představují objektiv.
Světelný paprsek prochází k sítnici skrz struktury: přední plocha rohovky, hmota rohovky, zadní plocha rohovky, komorová tekutina, přední plocha čočky, hmota čočky, zadní plocha čočky a sklivec.
Lidské oči jsou tvořené jednoduchým objektivem o dvou členech. Jsou nimi rohovka a čočka. Množství světla, které vstupuje do oka je regulováno duhovkou, která se nachází mezi rohovkou a čočkou. Uprostřed duhovky je zornička, která se v závislosti na intenzitě osvětlení stahuje, nebo roztahuje a tím reguluje vstup paprsků do oka. Světlo se dále šíří průhledným sklivcem a na světlocitlivé sítnici vytváří převrácený obraz.
Sítnice je světlocitlivá část oka a odpovídá senzoru, případně filmu ve fotoaparátu. Pokud by se sítnice vyrovnala do plochy, vytvořila by kruh o průměru asi 42mm, který se shoduje s úhlopříčkou filmu. Sítnice je tvořená světlocitlivými buňkami – asi 130 miliony tyčinek a 7 miliony čípků. V tomto případě může oko fungovat jako 137 megapixelový fotoaparát. Čípky jsou méně citlivé, ale jsou schopny rozlišovat barvu. Tyčinky jsou mnohem více citlivé, ale jejich úkolem je zprostředkování jenom černobílého vidění.
Aby oko správně fungovalo, nesmíme zapomenout ještě na některé přídavné orgány, které mají taky veliký vliv na kvalitu samotného vidění. Patří sem okohybné svaly, které zabezpečují pohyb samotného oka a díky nim můžeme měnit směr pohledu. Dále sem můžeme zařadit očnici, která představuje kostěnou schránku, ve které je oko uložené a její hlavní funkci je ochrana oční bulvy. V neposlední řadě je nutné připomenout oční víčka a slzní aparát.
Oko samotné je velmi složitý a dokonale fungující „stroj“, díky kterému můžeme vnímat okolní svět, ale stačí sebemenší poškození oka, případě poškození kterékoli části může vést ke zhoršení, nebo dokonce ke ztrátě vidění. Měli by jsme si proto uvědomit, že oči máme jenom jedny a proto je potřeba si na ně dávat velký pozor.
