Zrak je smysl, který umožňuje živočichům vnímat světlo, různé barvy, tvary a sloužit celkovému vnímaní okolí. Je zaměřen především na vnímaní kontrastu a teda i kontur a významně se podílí na orientaci v prostoru. Pro člověka je zrak nejdůležitějším smyslem a to především proto, že až 80% informací z prostředí vnímáme díky němu.
Vidění a zrak
Smyslovým orgánem zraku je oko (oculus). Je složeno s oční bulvy a přídavných orgánů. Vlastní světlocitlivá vrstva oka je sítnice, která obsahuje fotoreceptory, vysokospecializované světlocitlivé buňky, tyčinky a čípky, díky kterým obraz vzniká. Ty jsou vnořeny v pigmentovém epitelu, který zabezpečuje jejich výživu a světelnou izolaci.
Samotné vidění, resp. vlastní vnímaní světla je založeno na citlivosti zrakových pigmentů (například rodopsin) na světlo. Světlem se zrakové pigmenty rozkládají, čím se spustí řetězec chemických reakcí, které vedou ke změně signálu na elektrický potenciál, vzruch, který přenáší informace do zrakových center mozku.
Optický systém a zrak
K dokonalosti zrakového vnímaní jsou potřebné části oka tvořící jeho optický systém (rohovka, komorová tekutina, čočka, sklivec), který soustřeďuje paprsky tak, aby jej ohnisko bylo na sítnici, konkrétně v místě žluté skvrny. Při jakékoli poruše, nebo nedokonalosti tohoto optického systému se na sítnici nemůže vytvořit ostrý obraz a výsledkem jsou refrakční vady jako krátkozrakost, dalekozrakost, astigmatizmus a jiné.
Zraková ostrost
Zraková ostrost je schopnost rozlišit dva body v prostoru. Závisí na schopnosti optického aparátu zaostřit paprsky na sítnici, ale taktéž na průhlednosti optického systému, intenzitě osvětlení a hustotě a zapojení fotoreceptoru v daném místě sítnice.
