Sítnice je vlastním orgánem zraku a tvoří vnitřní vrstvu oka. Pokrývá celou dutinovou stranu oční koule až k pupilárnímu okraji duhovky. Svou zevní plochou nasedá na prostřední vrstvu oční stěny a na její vnitřní plochu se přikládá sklivec. Sítnice funguje jako film ve fotoaparátu. Zachycuje obraz a zrakovým nervem jej posílá do zrakových center v mozku.
Sítnici dělíme na dva stavební i funkčně odlišné oddíly. Zadní oddíl, který se nachází v zadní části oční koule za úrovní ekvatororu, tvoří optická část sítnice, částí před ekvatorem.
Optická část sítnice
Optická část sítnice je funkčně nejvýznamnější vrstvou stěny oční koule. Je to tenká a křehká blána o tloušťce asi 0,1-0,4mm, která naléhá na cévnatku. Má oranžovou až červenou barvu, která vzniká prosvítáním cév cévnatky.
Na očním pozadí rozlišujeme několik útvarů. Jemně laterálně proti zadnímu pólu oka leží žlutá skvrna kruhového až eliptického tvaru o průměru asi 3mm. V jejím středu je proláklina, která se nazývá fovea centralis. Toto místo leží ve vrcholu optické osy oka a představuje místo nejostřejšího vidění, protože se do ní promítá centrální paprsek. V oblasti žluté skvrny jsou nakupeny jen čípky, které zde mají největší hustotu a zajišťují barevné vidění.
Mediálně od žluté skvrny ve vzdálenosti asi 4mm se vyklenuje bělavé políčko, kterým odstupuje z oční koule zrakový nerv. Má tvar kruhu o průměru asi 1,5mm, jehož střed je lehce prohloubený. Neobsahuje žádné světlocitlivé elementy, představuje z fyziologického hlediska tzv. slepou skvrnu.
Stavba sítnice
Mikroskopická stavba sítnice je velmi složitá, protože je tvořena až z 11 vrstev. Z toho důvodu zmíníme jen její funkční součásti:
Vnější vrstva sítnice
Vnější vrstva přiléhá k cévnatce a spolu s pigmentovou vrstvou cévnatky působí jako světelná izolační vrstva, která pohlcuje dopadající světelné paprsky a zabraňuje jejich odrazu uvnitř oka. Do pigmentové vrstvy jsou vnořené světlocitlivé výběžky smyslových buněk sítnice.
Vnitřní vrstva sítnice
Vnitřní vrstva obsahuje vlastní primární smyslové buňky (fotoreceptory) a neurony, které sbírají informace z fotoreceptorů a odvádějí je prostřednictvím zrakového nervu z oka do mozku. Smyslové buňky se v sítnici vyskytují ve dvojí podobě: tyčinky a čípky. Tyčinky registrují množství dopadajícího světla a představují většinu smyslových buněk sítnice, jejich celkový počet je asi 130 milionů. Čípky slouží k vnímání barev, je jich mnohem méně, asi 7 milionů a jsou uloženy v oblasti žluté skvrny, kde představují jediný typ smyslových buněk. Jejich vodivé výběžky navazují na vrstvu drobných bipolárních neuronů. Na vodivé výběžky bipolárních neuronů navazuje vrstva velkých multipolárních neuronů. Jejich neurity tvoří nejhlubší vrstvu sítnice.
Mezi uvedenými nervovými buňkami jsou uloženy četné podpůrné buňky a drobné asociační neurony.
Vrstvy sítnice jsou uspořádány tak, že světelný paprsek musí projít celou sítnicí, pokud se dostane ke světlocitlivým výběžkům tyčinek a čípků, proto nazýváme lidskou sítnici inverzním typem sítnice.
Slepá část sítnice
Slepá část sítnice leží před ora serrata a kryje vnitřní plochu řasnatého tělesa a duhovky. Stavba této části sítnice je velmi jednoduchá. Tvoří ji pouze pigmentová vrstva a neobsahuje žádné smyslové buňky.
Vyšetření očního pozadí nemá význam jen v očním lékařství, kdy je posuzován vlastní stav sítnice, ale i v dalších klinických oborech. Toto vyšetření je velmi významné, protože je možné zjistit nejrůznější stavy poškození cévního systému, nebo například při diagnostice diabetu.
