Porucha barevného vidění, při které je porušeno vnímání barevných tónů nazýváme barvoslepost. Pojmenování barvoslepost však není většinou zcela přesné, protože většina postižených pacientů má poruchu vnímání jen některých barev, což znamená, že mají v určité míře barevné vidění zachováno. Při úplné barvosleposti totiž nerozlišují žádnou z barev a okolní svět vnímají pouze černobíle v různých stupních jasu. Barvoslepých lidí je tedy pouze necelé procento, ostatních můžeme označit spíše jako barvomylných.
Barvoslepost může být částečná, v takovém případě jsou barvy vnímány odlišně a nepřesně ve srovnání s člověkem s normálním barvocitu. Záleží na tom, jaká barva ze tří základních je vnímána chybně.
Vrozená porucha barvocitu je genetickou záležitostí a je dědičně recesivní. Vrozené poruchy barvocitu jsou vázané na chromozom X. U mužů se vyskytuje pouze jeden chromozom X, a tak jeho případnou poruchu není možné kompenzovat genetickou informací z druhého chromozomu, jako je tomu v případě žen. U nich dochází k poruše pouze v případě defektu na obou chromozomech. Obvykle jsou ženy jen přenašečkami poruchy barvocitu. Procentuálně se barvoslepost vyskytuje přibližně u 8,5% populace, z toho je 8% mužů a pouze 0,5% žen. Počet poruch se také liší pokud porovnáme různé rasy, což je způsobeno predispozicí pro genetickou poruchu na chromosomu X. Z průzkumů vyplývá, že nejvíce se vyskytují poruchy barvocitu u bělochů. Nejnižší výskyt vrozených poruch barevného vnímání se vyskytuje u černochů.
Rozdělení poruch barvosleposti
Osoba s neporušeným vnímáním barev se označuje - normální trichromat. V případech porušeného barvocitu nejdříve rozlišujeme zda se jedná o poruchu vrozenou nebo získanou. Vrozených je větší počet a jsou významnější.
Vrozené poruchy
Vrozené poruchy můžeme označit také jako hereditární, u těchto defektů jde o záležitost vrozenou, pro kterou neexistuje léčba, ale dnes jich už je možné do určité míry korigovat optickými pomůckami. Existuje více druhů vrozených poruch a můžeme je rozdělit podle stupně poruchy barevného vidění na anomální trichromazii, dichromazii a monochromazii. Následně vrozené poruchy dělíme podle toho, která ze tří barev je vnímána chybně nebo není vnímána vůbec. Vrozené poruchy barvocitu jsou nejčastěji spojeny s červenou a zelenou barvou. Dohromady představují přibližně 99% z celkového počtu postižených.
Anomální trichromazie
U pacientů s anomální trichromazii dochází ke snížení vnímání jedné ze základních barev. V sítnici se nacházejí všechny tři druhy čípků, ale jeden druh funguje nedokonale, a tak je vytvořen barevný vjem v jiném poměru, než je tomu v případě u normálního trichromata. Při anomální trichromazii se používá přípona-anomálie a anomálních trichromatů rozdělujeme podle toho, jaká barva je chybně vnímána. Protanomálie je porucha vnímání červené barvy. Deuteranomálie je porucha vnímání zelené a tritanomálie je porucha vnímání modré barvy. Porucha vnímání modré barvy je velmi vzácná a téměř se nevyskytuje. Při zeleně a červené barvě je výskyt podstatně častější.
Dichromazie
Dichromazie je nejčastějším typem vrozené poruchy barvocitu. Dichromati mají jen dva funkční typy čípků, a proto jedna ze tří základních barev není rozlišována. Z informací ze dvou správně fungujících typů čípků dichromati vytvářejí nebo lépe řečeno se snaží vytvářet všechny barvy. Některé barvy však vidí pouze jako hnědé odstíny, jiné dokáží rozlišit správně a bez problémů. Orientace dichromatů v barvách není podle tónů, ale podle jasu jednotlivých barevných odstínů. Pro označení dichromazie používáme příponu-anopia. Stejně jako anomálních trichromatů, rozdělujeme i dichromatů podle toho jaká barva ze tří základních je postižena. To znamená, že člověk, nevidomý červenou je protanop, jako deuteranopa označujeme pacienta, který nevidí zelenou a tritanop nevidí modrou barvu.
Monochromazie
Monochromazie je funkční porucha, při níž člověk nerozlišuje žádnou barvu - nemá schopnost barevného vidění. Jedině v tomto případě můžeme hovořit o úplné barvosleposti. Většinou se jedná o poruchu čípků, které nemusí být v sítnici přítomny. Pacient s monochromazií rozlišuje pozorovány barevné předměty jen podle jasu. Tento typ poruchy barvocitu je však velmi vzácný. S monochromazií je ve většině případů spojena i řada dalších poruch zraku. Bývá snížená centrální zraková ostrost, kterou není možné zlepšit ani za pomoci brýlí či kontaktních čoček. Vyskytuje se také nystagmus a vysoký astigmatismus. Pouze vzácně se můžeme setkat s úplnou barvosleposti bez dalších funkčních poruch.
