Presbyopie je porucha způsobena fyziologickým stárnutím nitrooční čočky. Ta postupně snižuje svou plasticitu a elasticitu, zvětšuje a zhutňuje se její jádro, sklerotizují čočkové vlákna, čočce přibývá na objemu a tím dochází k pozvolnému poklesu akomodačního výkonu, který je reverzibilní. I přesto, že sklerotizace začíná už s vytvořením čočky, pozorovat ji můžeme až když úbytek akomodace způsobí problémy při práci do blízka.
Vznik presbyopie je závislý na okolní teplotě a především věku člověka, ale i na refrakčním stavu oka. V případě emetropa (bez refrakční vady) je to přibližně po čtyřicátém roce života. U hypermetropie (dalekozraké) začíná presbyopie dříve, u myopie (krátkozrakých) později nebo se v některých případech problémy nemusí objevit vůbec.
Presbyopi si nejčastěji pomáhá oddalováním textu, zaklánění hlavy, čtením při jasnějším světle, kdy se zúží zorničky. Tyto problémy nastupují dříve a jsou výraznější u těch lidí, jejichž zaměstnání vyžaduje dlouhodobé soustředění se na blízkou vzdálenost.
Presbyopie je vlastně úbytek akomodační rezervy, takže se ji snažíme nahradit vhodnou spojnou brýlovou čočkou, aby mohl člověk pracovat na blízko s očním pohodlím. Přibližně se dá říci, že přídavek do blízka v 45 letech je 0,5 - 1 dioptrie, v 50 letech 1,5 - 2 dioptrie a za každých dalších 5 let se zvyšuje o 0,5 dioptrie. Rozdíl mezi dálkou a blízkém tak věkem dosáhne zhruba 2,5 až 3 dioptrie. Vývin presbyopie však bývá individuální.
