Vžít se do situace krátkozrakého a pochopit jeho problémy není jednoduché. Mnohokrát ani pro zkušeného očního lékaře nebo optometristu. Každý krátkozraký si určitě dobře zapamatoval chvíli, když zjistil, že nevidí do dálky tak dobře jako jeho vrstevníci. Toto zjištění jej doprovází po celý život. Ten se pak více či méně, v závislosti na stupni krátkozrakosti (myopie), odlišuje od života těch, který netrpí touto refrakční vadou. Této situaci je třeba se přizpůsobovat každý den, po celý život. Může to přinášet stres, zvýšené finanční náklady na život (brýle, kontaktní čočky), neschopnost rovnocenného uplatnění v celé škále povolání, někdy i předčasnou invaliditu zda je neshoda v osobním životě.
Zjištění, že nemůžete hrát dobře fotbal, nevidíte dostatečně včas číslo dopravního prostředku může být značně deprimující. Také fakt, že první myšlenkou při ranním probuzení je nasadit si brýle či kontaktní čočky. Nelze opomenout ani nutnost navštěvovat školu pro slabozraké při vysoké myopii spojené se snížením centrální zrakové ostrosti a z toho vyplývajícím omezeným výběrem povolání.
Navzdory nevýhodám, které krátkozrací lidé mají, snaží se být stejně úspěšní jako ostatní. V mnoha případech jsou dokonce úspěšnější. To, že se snaží vystupovat jako rovnocenní jedinci, je pro ně jediná možnost a do určité míry to může být i jejich výhoda. Mnohdy se totiž za tím skrývá enormní snaha a námaha, kterou si málokdo uvědomuje, a právě tato námaha může přivést krátkozraké k mnohým životním úspěchem.
Brýle nebo kontaktní čočky jsou jen optickou pomůckou a nedokáží žádnou refrakční chybu eliminovat na 100% a v některých případech mohou pro svého nositele představovat i určité nebezpečí nebo zdravotní riziko. I když se zavedením refrakční chirurgie radikálně změnil svět mnoha krátkozrakých a poprvé v životě se stali rovnocennými s ostatními, není to úplné řešení problému pro všechny. Zejména těžká krátkozrakost se nedá vždy chirurgicky korigovat. Možná genetické manipulace vyřeší jednou i tento problém.
Nechceme, aby tento článek vyzněl velmi pesimisticky, vždyť určitým stupněm krátkozrakosti trpí velké množství lidí a nemají s tím téměř žádný problém. Spíše si přejeme, aby si uvědomili určitá omezení, naučili se s nimi žít a vyvarovali se situací, které by jim mohly uškodit. Zejména naučit se aktivně chránit si své oči. To je cesta, jak mohou skutečně překonat svůj handicap, stát se úspěšnými a prokázat tak rovnocennost s jinými nepostiženými jedinci, popřípadě je i předstihnout.
