Existuje mnoho starších a novějších teorií, které se snaží objasnit příčiny vzniku krátkozrakosti (myopie). Navzdory značnému vědeckému úsilí se dodnes nepodařilo stoprocentně najít přesnou příčinu. Do popředí se kladou různé faktory, jako disproporce vývoje a růstu oka, méněcennost očních tkání, hlavně bílků, infekční onemocnění, špatná výživa, nadměrná zátěž očí, špatné osvětlení, ale zejména dědičnost. Jistě to není výčet všech možných příčin v souvislosti se vznikem krátkozrakosti.
Chybou velké části teorií je nedostatečné množství důkazů, na nichž jsou založeny. Pravděpodobně neexistuje jeden společný jmenovatel zodpovědný za vývoj a vznik krátkozrakosti. Při vzniku myopie hraje roli několik faktorů. S největší pravděpodobností dědičnost, změny ve vývoji a růstu oka a faktory z okolního světa. Krátkozrakost lze chápat jako více faktory podmíněný jev, který se může vyskytovat samostatně nebo jako součást i jiných změn oka. Zejména to je příčina, proč krátkozrakost zatím nevíme léčit (i když to vlastně není nemoc), ani jinak ovlivnit. Víme ji jen korigovat.
Dědičná podmíněnost krátkozrakosti je známá již staletí, ale vědecké výzkumy dědičnosti se začaly až po znovuobjevení Mendelovo zákonů začátkem 20. století. Celková refrakce oka je vždy výslednicí vzájemné kombinace následujících optických faktorů: zakřivení rohovky, tloušťky rohovky, hloubky přední komory, zakřivení přední a zadní plochy čočky a předozadní délky oční koule.
Jednotlivé zmíněné faktory jsou nezávisle dědičné z několika genů a mohou se různě kombinovat. Tento typ dědičnosti, způsobený několika geny, se projevuje při krátkozrakosti do -6 dioptrií, při myopii nad -6 dioptrií je příčina pouze v jednom chorobným genu.
Na základě dědičnosti i klinického obrazu lze rozdělit krátkozrakost na tři skupiny:
- krátkozrakost lehkého stupně (beze změn na očním pozadí),
- krátkozrakost vysoká (se změnami na očním pozadí),
- krátkozrakost vrozená.
Krátkozrakost lehkého stupně
Krátkozrakost lehkého stupně je modelem dědičnosti vlivu více genů malého účinku. Kromě dědičných vlivů se zde uplatňují i inteligenční, etnické a geografické faktory, čehož důkazem je vyšší výskyt krátkozrakosti u intelektuálů v některých zemích (Japonsko). Dědičné riziko přenosu krátkozrakosti na potomstvo odpovídá výskytu krátkozrakosti v populaci, který u nás činí 15-30 procent. To znamená, že u nás v každé zdravé rodině, kde rodiče nejsou krátkozrací, je riziko narození dítěte, které bude mít později v období puberty lehkou krátkozrakost asi 15-30 procent. V rodinách, kde je postižený rodič, stoupá riziko až na 50 procent. Myopie lehkého stupně nepředstavuje pro zrak žádný problém a může se projevit v různých dioptriích, které nemusí byt stejné na obou očích.
Vysoká krátkozrakost
Vysoká krátkozrakost představuje již vážný klinický a genetický problém, protože svými důsledky na očním pozadí může vést až k slepotě. V naší populaci se vyskytuje až ve 3 procentech. Z toho počtu asi při 80 procentech vznikla vysoká krátkozrakost ojediněle - rodiče mají zdravé geny, nemocný gen dítěte vznikl spontánně za určitých okolností, které nejsou známy. Jen při 20 procentech vysoké myopie jsou rodiče přenašeči chorobného genu.
Protože při vysoké krátkozrakosti jde o vážné ohrožení zraku, chyba má pouze genetický podklad a nelze ji ovlivnit ani určitou životosprávou nebo hygienickým režimem, je nutná genetická konzultace na oddělení klinické genetiky. Tato upřesní výši rizika přenosu krátkozrakosti na potomstvo. Omezené léčebné možnosti jsou v skléroplastických operacích (vid: Chirurgická léčba krátkozrakosti), které jen v ojedinělých případech mohou zastavit nárůst krátkozrakosti.
Vrozená krátkozrakost
Vrozená krátkozrakost je obyčejně nedědičných a je spojena s předčasným porodem. Většinou vzniká během nitroděložního vývoje plodu z negenetické, vnějších příčin.
Existuje i mnoho onemocnění lidského organismu, při kterých se může objevit i krátkozrakost. Její dědičnost je vždy vázána na konkrétní onemocnění.
Dědičnost hraje mezi příčinami krátkozrakosti podstatnou roli, proto je vhodné z hlediska diagnostiky, léčby a prevence uskutečnit, zejména při pokračující myopii, genetickou konzultaci.
