Refrakční – oční vady jsou provázeny sníženým, nepřesným, nebo zamlženým viděním. Mezi nejčastější patří dalekozrakost (hypermetropie), krátkozrakost (myopie) a astigmatizmus. Specifickou refrakční vadou je presbyopie. Všechny však mají jedno společné – je možné je korigovat nošením dioptrických brýlí, nebo kontaktních čoček.
Rozdělení očních vad
Dalekozrakost - hypermetropie
Do dálky vidíte bez větších problémů, ale potíže vám dělá zaostření na blíže umístěny předměty. Pravděpodobně jste dalekozraký. Světelné paprsky dopadající do oka se setkávají za sítnicí a obraz na ní není ostrý. Při dalekozrakosti je optická mohutnost rohovky a čočky nižší než by odpovídalo délce oka. Na korekci dalekozrakosti se používají konvexní čočky – spojky, které lomí světlo a zostřují ho na sítnici.
Krátkozrakost – myopie
Jestli vidíte neostře předměty v dálce a pracně se snažíte obraz zaostřit a nedaří se vám to – pravděpodobně jste krátkozraký. Slovo myopie pochází z řeckého názvu pro zavřené oči. Při krátkozrakosti je optická mohutnost rohovky a čočky větší, než by odpovídalo délce oka. Paprsky světla se setkávají před sítnicí a obraz na ní je neostrý. Oční bulva je v tomto případě příliš dlouhá. Krátkozrakost je stejně tak možné velmi jednoduše korigovat nošením správných očních pomůcek, které zajistí, že světelné paprsky budou dopadat přímo na sítnici, kde se utvoří ostrý obraz.
Astigmatizmus
Mezi další časté refrakční vady patří astigmatizmus, což je nepravidelné zakřivení rohovky, které způsobuje, že část viditelného obrazu je rozmazaná. Vytvářejí se dvě různá ohniska, která můžou být jak na sítnici, tak před nebo za ní. Kontaktní čočky, nebo brýle dokážou tuto refrakční vadu dobře korigovat.
Presbyopie – stařecká vetchozrakost
Mezi refrakční vady můžeme zařadit taky presbyopii i když to není typická refrakční vada a je podmíněná věkem. Presbyopie se projevuje tím, že oko v určitém věku ztrácí schopnost zaostřit na bližší objekty. Častým příznakem je únava očí, bolesti hlavy při práci na blízko jako je například počítač, šití, nebo dlouhodobé čtení knížek. Čím jsme starší, tím sou tkáně v oku méně elastické. Ztráta elasticity je postupná. Dlouho před tím, než si uvědomíme, že nám děla problémy zaostřit na blízké předměty, už čočka začala ztrácet schopnost se rozšiřovat a zplošťovať.
Presbyopie je zvyšováním objemu čočky, čím dochází k uvolnění svalů, které čočku přidržují. Tím je znemožněná jej funkce měnit tvar čočky. Postižení se nejčastěji projevuje kolem 40. roku života. Presbyopie postihuje každého a není známa žádná prevence. Obyčejně se presbyopie koriguje nošením brýlí, nebo kontaktních čoček.
Nejčastější problémy spojené s refrakčními poruchami
Refrakční poruchy můžeme jednoduše rozdělit na velké a malé. U velkých poruch je vidění mlhavé, nepřesné a je podstatně sníženo. Oko není schopno tuto vadu samo korigovat a proto se o to ani nesnaží. Porucha začíná a končí sníženým viděním a její odhalení není problematické.
Malou refrakční poruchu jsme do jisté míry schopni sami korigovat. Tato činnost však následně vede ke svalovému a nervovému vyčerpání, provázené řadou příznaků. Příčinou problémů však není sama refrakční porucha, ale spíše úsilí spojené s její korekcí. Protože vidění bývá normální, tyto poruchy se zjišťují problematičtěji a původ problémů bývá často hledán bez úspěchu někde jinde.
Příznaky provázející velké refrakční poruchy nejsou příliš viditelné. Dominujícím znakem je snížená ostrost vidění. Důsledky můžeme nejlépe pozorovat u nekorigovaných krátkozrakých dětí. V porovnání s ostatními se jeví jako málo inteligentní a neohrabané. Po správné korekci tyto příznaky nejen že zmizí, ale tyto děti často vykazují ve škole i nadprůměrný prospěch. Bývají však více samotářská, vyhýbají se sportu a často vyrůstají s odlišným duševním rozhledem.
Příznaky malých refrakčních poruch jsou mnohem pestřejší. Snaha po vykorigovaní těchto anomálií vede k poruše vztahu mezi akomodací a konvergencí. Dalekozraké děti musí akomodovat i na dálku. Krátkozraký ve snaze vidět ostře přibližuje pozorovaný předmět blíže k oku. Tím jsou více namáhané oba vnitřní přímé svaly. Obtíže narůstají při astigmatismu, při anizometropiích a při poruchách souhry okohybných svalů. Bolest způsobená zvýšeným napětím svalů ještě zvyšuje únava z rozlišování neostrých obrazů ve vyšších zrakových centrech. Tímto problémem podléhají obzvláště ženy s pánevními chorobami, především v době menstruace a menopauzy, ale i zdraví lidé v období zvýšeného stresu a úzkostí, po dlouhodobé práci na počítači nebo dlouhodobém sledování televizoru.
Obtíže pocházející z malých refrakčních poruch mohou být zrakové, oční nebo přídavné. Zraková ostrost bývá normální. Za zhoršených podmínek, zvláště při špatném osvětlení, se vidění stává zamlženým. Uvolnění napětí ciliárního svalu vede k rozostření obrazu, uvolnění napětí okohybných svalů pak k dvojitému vidění.
Oční problémy se projevují pocitem tlaku, pálení očí, nepohodlím a pocitem cizích tělísek pod víčky, které připadají člověku velmi obtížné. Odpočinek, popřípadě přetření víček přináší dočasnou úlevu. Pokračování v práci způsobuje skutečnou únavu až bolest očí. Víčka, především jejich okraje bývají zarudlé, podrážděné a často dochází k zánětům okrajů víček. Spojivky bývají prokrvené a oči slzí. Lidé s těmito problémy mají ospalý vzhled.
Z ostatních problémů se setkáváme hlavně s netypickou bolestí hlavy. Může být lokalizována do očí, hloubky očnice popřípadě do temene hlavy. Může se šířit i do šíje nebo ramen. Nejednou bývá spojena s nevolností a zvracením. Obyčejně přichází po celodenní práci, ale může se vyskytovat i ráno po probuzení.
Předpokladem úspěšné léčby a nápravy je podrobné vyšetření pacienta. Příčina bývá často hledaná jinde, ne v očích. U velkých refrakčních poruch bývá často příčinou problémů nedokonalá korekce, která dělá z velké refrakční poruchy malou. To však neznamená, že každá malá refrakční vada musí být korigována.
Emetropii (žádnou refrakční poruchu) nacházíme jen u velmi malého procenta lidí. Porucha refrakce, která není doprovázena žádnými problémy, zvláště když je zjištěna za nefyziologickým podmínek cykloplégie, nemá být korigována. Korekce totiž může narušit rovnovážný stav a vést ke vzniku problémů.
Oko není možné korigovat jako izolovaný optický přístroj, musí být korigováno jako součást celého těla. Oční problémy mohou být prvním příznakem závažné choroby a mohou pomoci k včasnému a tím často i jedinému úspěšnému léčení prvotní nákazy.
