Dalekozrakost je refrakční vada, která se projevuje tím, že vzdálené objekty vidíte bez potíží, ale je problém zaostřit na bližší předměty. Paprsky světla dopadající na rohovku vytvářejí ohnisko za sítnicí. Dalekozrakost se jinak nazývá i hypermetropie nebo hyperopie. Způsobuje, že musíte vynaložit zvýšené úsilí jak pro zaostření na dálku, tak především na bližší vzdálenosti. Děti, které jsou dalekozraké můžou mít problémy při čtení.
Hyperopie není onemocnění a ani neznamená že máte „špatné oči“. Vztahuje se jen k odchylkám ve tvaru a velikosti oční bulvy. Nejčastější je takzvaná osová dalekozrakost, což znamená, že odchylka je v předozadní délce oka. Je tedy možné říci, že dalekozraké oko můžeme považovat za ne úplně vyvinuté, které se opozdilo ve svém růstu.
Při narození jsou téměř všichni z nás dalekozrací a rovnoměrně vzrůstem celého těla narůstá taky předozadní délka oka. Novorozenec má průměrnou délku oka asi 18 mm, ve třech letech je délka již 23 mm. Od tří do čtrnácti let je růst pomalejší asi o 0,1 mm za rok. Délka oka v dospělosti by měla dosahovat asi 24 mm, což však neplatí pro dalekozraké oko, které je kratší. Hodnota odchylky určuje, jestli potřebujete korekční pomůcku, nebo ne. Zkrácení předozadní osy oka málokdy překračuje 2 mm. Snížení délky o 1 mm představuje změnu refrakce asi o + 3 dioptrie.
Podstata dalekozrakosti
Dalekozrakost (hypermetropie) je refrakční porucha, kdy vstupují do oka, které je v akomodačním klidu, světelné paprsky, lomí se optickým systémem a jejich ohniště se vytvoří za sítnicí. V oku se díky tomuto procesu vytvoří neostrý, rozmazaný obraz pozorovaného předmětu. Tento specifický jev může nastat při snížené lomivosti optické soustavy oka, hlavně rohovky a v menší míře čočky, tzv. lomivá dalekozrakost a při zkrácení předozadní délky oka, tzv. osová hypermetropie. Na dalekozrakosti se v největší míře podílí právě délka oka (osová hypermetropie).
Ohniště vytvořené za sítnicí tedy znamená, že hypermetropické oko je ve srovnání s normálně vidícím okem příliš krátké, neúplně vyvinuté, tj. kratší než fyziologických 24mm. Ve většině případech je délka oka zkrácena nanejvýš o 2mm. Víme, že změna 1mm v délce oka způsobí změnu refrakce o 3 dioptrie, a proto málokdy pozorujeme hypermetropii s vyššími hodnotami než + 6 dioptrií.
Proto je dalekozraký člověk nucen akomodovat více než emetrop nebo krátkozraký, a musí tak činit při pohledu na všechny vzdálenosti. Vidí špatně na blízko i na dálku což nemusí být vždy ideální. Většinou však je to podstatně horší do blízka a při nižších hodnotách je možné i ostré vidění do dálky, to však jen do určitého věku.
Hypermetropické oko musí při akomodaci (přeostřování na různé vzdálenosti) zvýšit lomivost svého optického systému. K tomu dojde zvýšenou kontrakcí ciliárního svalu, čímž se uvolní závěsný aparát čočky a čočka zvětší své zakřivení. Vykloní se, její optická mohutnost se zvýší více než u emetropického či myopického oka a vstupující paprsky jsou tak směřovány na sítnici.
Člověk bez refrakční vady, při práci na blízko ve vzdálenosti 33cm musí zvýšit akomodaci o 3 dioptrie, zatímco dalekozrací s refrakcí +2 dioptrie ji potřebují zvýšit o 5 dioptrií. Při nízkém stupni této refrakční poruchy dokáže oko vlastním zvýšeným akomodačním úsilím své neostré vidění vykorigovat a vidět dostatečně zřetelně i bez korekce. Tato schopnost je však pouze dočasná a dříve nebo později se s věkem ztrácí.
S hypermetropii se děti rodí. V podstatě každý člověk, když se narodí, tak je silně dalekozraký. Předozadní délka oka je přibližně 18mm. Postupně jako organismus roste, narůstá i délka oka. Z uvedeného vyplývá, že časem by se všechny oči měly stát emetropické. Ve skutečnosti však asi u 50% očí zůstane jistý stupeň dalekozrakosti.
Co způsobuje dalekozrakost?
Při dalekozrakosti je optická mohutnost rohovky a čočky menší, než by odpovídalo délce oka. Světelné paprsky procházející optickým systémem oka se setkávají za sítnicí a obraz na ní není ostrý. Záleží proto taky na tvaru oční bulvy, která je v tomto případě příliš krátká. Proč se tvar (délka) oka různí není přesně známo ale sklon k dalekozrakosti je častokrát vrozený.
Hypermetropie se většinou vyskytuje již při narození. Její příčiny vzniku podobně jako příčiny vzniku myopie (krátkozrakosti) ještě nejsou dosud přesně zjištěny a popsány.
Dědičné dispozice jsou s největší pravděpodobností odpovědné za mnohé případy refrakčních poruch, kam řadíme i dalekozrakost. Je však také pravda, že mnoho lidí trpí určitým stupněm dalekozrakosti, aniž by k tomu měli genetické předpoklady.
Také faktory životního prostředí hrají určitou roli při rozvoji hypermetropie a její stupně. Dědičnost je ale nejznámější příčina vzniku obzvláště vyšších forem této poruchy. Dále se na vzniku dalekozrakosti podílejí i plošší rohovka, nedostatečná hodnota lomivosti a menší tloušťka čočky, vrozené malé oko (mikroftalmus), kratší předozadní délka oka, vliv některých léků, popřípadě úrazy.
Dalekozrakost může být taky způsobena i některými onemocněními (nádor, odchlípení sítnice atd.). U starších lidí vzniká při snížení lomivosti čočky, nebo u cukrovky. Posunutí čočky do zadu následkem onemocnění, popřípadě úrazů, nebe afakie (chybí nitrooční čočka) můžou být taky příčinou vzniku dalekozrakosti.
V pozdějším věku se může projevit takzvaná indexová hypermetropie, která vzniká v důsledku snížení indexu lomu tkání čočky. Ve starším věku je to však považováno za normální stav. Snížení indexu lomu čočky jako chorobný stav se může vyskytovat například. při diabetu (cukrovce). Důvodem je osmoticky podmíněna změna obsahu vody ve vrstvách čočky s následným snížením její lomivosti.
Jak se dalekozrakost diagnostikuje?
Dalekozrakost je jen zřídka zjištěná při školních prohlídkách, kde se většinou testují jen schopnosti vidět vzdálenější objekty. Malé děti díky značné akomodační schopnosti si tuto vadu vykompenzují vlastním úsilím. Pro zjištění je nutné absolvovat podrobné oční vyšetření, jak na blízko tak na dálku a u dětí je nutné rozkapat oko právě kvůli velké akomodační schopnosti.
Jak se dalekozrakost koriguje?
Pro korekci dalekozrakosti se používají konvexní čočky (spojky). Spojky lomí světlo víc a zaostřuje ho na sítnici. Pokud nemáte žádné jiné potíže, jako například astigmatismus, můžete nosit jen brýle na čtení, samozřejmě jen v případě nižší míry dalekozrakosti. V současnosti je možné korigovat hypermetropii taky kontaktními čočkami a v určitých případech je možné vykonat laserový chirurgický zákrok.
Komplexní pravidelné prohlídky zajistí, že budou zjištěné a vykorigované i malé změny ve vidění tak, aby váš zrak byl stále jasný a ostrý.
