Hypermetropii dělíme podle příčiny vzniku, tedy podle původu nebo z hlediska vztahu k emetropii, na osovou a systémovou.
Osová (axiální) hypermetropie
Nejčastější typ dalekozrakosti. Vzniká v důsledku nesprávné, resp. nedostatečné předozadní délky oka. Oko je kratší než si refrakční systém vyžaduje pro přesný dopad světelných paprsků na sítnici a vytvoření dokonalého obrazu.
Systémová (lomivostní) hypermetropie
O systémové hypermetropii mluvíme, když je předozadní délka oka rovná přibližně 24mm, ale optická mohutnost oka má menší hodnotu než je dáno fyziologicky.
Rádiusová forma je typ lomivostní hypermetropie, jejíž příčina je v poloměru křivosti jednotlivých funkčních ploch. Jsou větší než u emetropického oka a to způsobuje, že rohovka je mnohem plošší a paprsky se lomí méně.
Indexová forma je způsobena výrazným poklesem indexu lomu optických médií oka. Tento stav vyvolá nedostatečný lom paprsků. Vyskytuje se u lidí starších, při posunu oční čočky směrem dozadu (vrozené, úrazům), při vynětí čočky nebo její přirozenou absencí od narození.
Podle schopnosti oka kompenzovat pomocí akomodace vlastní chybu dělíme hypermetropii na latentní a manifestní.
Latentní dalekozrakost (hyperopia latens)
Je trvale kompenzována fyziologickým napětím akomodačního aparátu oka. Jinak je nazývána také jako "skrytá," což je důsledek toho, že člověk si ji neuvědomuje, protože mu nezpůsobuje žádné problémy. Její hodnota je maximálně do +1 dioptrie.
Každý z nás má určitým způsobem tuto fyziologickou poruchu, díky níž koriguje noční myopii. Vyskytuje se většinou u mladých hypermetropů, kdy je ještě čočka dostatečně elastická.
Manifestní hypermetropie (hyperopia manifesta)
Jinými slovy, jedná se o dalekozrakost zjevnou. Je nepřehlédnutelná svými projevy astenopických problémů. Skládá se ze dvou částí: fakultativní a absolutní hypermetropie.
Fakultativní hypermetropie je část manifestní hypermetropie, která je překonána zvýšenou aktivitou ciliárního svalu.
Absolutní hypermetropie je tak velkou částí manifestní hypermetropie, tzn., že ji není možné korigovat ani maximální akomodácí.
Totální hypermetropie (hyperopia totalis) je dána součtem latentní a manifestní hypermetropie. Zjistit ji je možné pouze v cykloplégii, tedy ve stavu, kdy je ochrnutý ciliární sval. Toho se docílí kápnutím očních kapek zvaných cykloplegika.
Někdy se ještě dělí dalekozrakost podle stupně poruchy na nízkou, střední a vysokou.
- Nízká dalekozrakost: do +3 dioptrie
- Střední dalekozrakost: +3,25 - +5 dioptrií
- Vysoká dalekozrakost: vyšší než +6 dioptrií
Další formy hypermetropie
Patologická dalekozrakost
Pod pojmem "patologická" dalekozrakost chápeme, že tato refrakční chyba má jinou příčinu svého vzniku než je úchylka v lomivostním systému nebo v délce oka. Je způsobena sekundárně vlivem abnormální anatomie očního onemocnění nebo úrazem. Například: nedostatečným vývojem oka v prenatálním a v ranném postnatálním období, chorioretinálními a orbitálními záněty, neoplazmózou, a pod.
Také mnohé rozvíjející se postižení a syndromy jsou spojeny s vysokou hypermetropií (albinismus, anirídie, Downův syndrom ,...). Může vzniknout v každém věku.
Tranzitivní dalekozrakost
Je to přechodná, dočasná dalekozrakost a vzniká jako důsledek požití některých léků.
