Kontaktologové se domnívají, že propustnost kontaktních čoček pro kyslík, je jednou z hlavních podmínek pro jejich úspěšnou aplikaci. Vědecké studie se shodují na tom, že počet nežádoucích účinků způsobených chronickou hypoxií (nedostatkem kyslíku) rohovky klesá s rostoucí kyslíkovou propustností materiálů kontaktních čoček.
Potřeby rohovkového metabolismu
Také se však ukazuje, že nároky rohovky na přísun kyslíku jsou individuální u každého z nositelů. Existují lidé, kteří si svévolně prodlužují dobu, během níž by měly čočky nosit, spí s čočkami, které nejsou k tomuto účelu určené a přesto se u nich neobjevují žádné nežádoucí účinky. Nebo alespoň ne v takové míře, v jaké je by se dalo předpokládat. A naopak jsou i nositelé, kteří dodržují zásady týkající se délky nošení čoček, přesto se u nich problémy vyskytují. Tyto poznatky ukazují, že potřeby rohovkového metabolismu jsou vysoce individuální. V současné době však neexistují prostředky, kterými by bylo možné zjistit potřebu přísunu kyslíku rohovky každého z nositelů. Jediným způsobem, jak se vyhnout komplikacím způsobeným jeho nedostatkem, je tedy aplikovat každému od začátku kontaktní čočky s co nejvyšší propustností pro kyslík.
Požadavky rohovkového metabolismu se mohou měnit také v závislosti na vnějších podmínkách a situacích, ve kterých se klient nachází. Jsou jimi například nadmořská výška, vytrvalostní aerobní sporty, vícehodinové denní nošení, pobyt v zakouřeném, klimatizovaném či jinak znečištěném prostředí. Protože nevíme, do jaké situace se můžeme dostat, je lepší počítat s možností, že nastane období, kdy jsou potřeby metabolismu rohovky zvýšené.
Rohovka pociťuje nedostatek kyslíku při zavřeném víčku, a to i bez kontaktní čočky. S kontaktní čočkou se tento deficit přirozeně zvyšuje. Z toho plyne, že čím déle je čočka na oku, tím vyšší je riziko, že se objeví komplikace v důsledku hypoxie rohovky. To se také projevilo v 80. letech, kdy došlo k rozvoji aplikace čoček k prodlouženému nošení, které však nebyly vyrobeny z dostatečně propustného materiálu. Komplikace byly natolik časté, že počet nositelů těchto čoček, se začal opět snižovat. Další zlom nastal až na konci 90. let, kdy byly vyvinuty silikonhydrogelové čočky.
Rohovka a potřeba kyslíku
Chronická hypoxie je velkou zdravotní komplikací a může mít vážné následky. Jsou jimi otok rohovky (tzv. Sattlerův závoj), zákal rohovky centra a vznik strií, vakuol a mikrocyst. Dlouhodobě může hypoxie způsobit celkové vyčerpání rohovky, což může vést až k nutnosti přestat používat kontaktní čočky.
Také bylo zjištěno, že kontaktní čočky s nedostatečnou propustností mohou způsobit poškození rohovkového metabolismu, poškodit integritu rohovky, snížit epiteliální tloušťku, zeslabit stromu a naopak zvýšit endoteliální polymegatizmus a lumbální injekci. Nepřehlédnutelným problémem je vznik rohovkové vaskularizace. Hypoxická rohovka se navíc stává náchylnější k pronikání infekcí.
Je dokázáno, že všechny typy kontaktních čoček do jisté míry ovlivňují dělení a obnovu rohovkového epitelu. Čočky, jejichž dopad je nejmenší, jsou silikonhydrogelové a jednodenní. Důvodem zeslabení epitelu je pravděpodobně nerovnováha mezi tvorbou nových buněk bazálního epitelu a odstraněním starých epiteliálních buněk z povrchu rohovky. Následkem tohoto jevu je, že k povrchu rohovky se dostává méně buněk a středový epitel tak slábne. Z provedených studií vyplývá, že prodloužené a nevhodné nošení kontaktních čoček s nízkou propustností pro kyslík narušilo metabolismus epitelu, a příjem kyslíku se tak snížil a došlo k celkovému zeslabení epitelu.
Důsledek nedostatku kyslíku v periferii rohovky může vést ke kritické situaci nejen rohovky, ale i celého oka. Periférie rohovky je totiž jediným zdrojem epitelových kmenových buněk. Ty jsou nutné pro nápravu rohovkových erozí. Ztráta nebo porucha dělení kmenových buněk může mít nepříjemné následky, které se mohou projevit opakovanými erozemi, chronickou keratitídou a vaskularizací.
Při porovnání stavu rohovky lidí, nosících silikonhydrogelové a jednodenní čočky s vysokou propustností pro kyslík, s rohovkou lidí, kteří kontaktní čočky vůbec nepoužívají, nejsou skoro žádné rozdíly mezi stavem jejich rohovky.
Kyslíková propustnost je důležitá především pro ty, kteří používají čočky s vyšší optickou mohutností nebo čočky silnější na okraji, popřípadě pracují v suchých nebo zaprášených prostředích. Také práce na počítači může mít do určité míry vliv na přísun kyslíku. Asi třetina nositelů kontaktních čoček trpí vysokou krátkozrakostí, astigmatismem nebo dalekozrakostí, takže tloušťka jejich čoček, ať už v centru či periferii, se přibližuje 0,35 mm. Presbyopie, kterých je také nemalý podíl, také potřebují čočky s větší tloušťkou.
Ukazuje se, že velké množství nositelů nebere pokyny oftalmologů vážně a příležitostně si zdřímnou i v čočkách, které k tomu nejsou určeny a mají nízkou hodnotou propustnosti. Určité procento nositelů si dokonce kontaktní čočku nechá i přes noc. Řešením jsou čočky s vyšší propustností, která dovolí i občasné přespání bez velkého rizika. Nositel by však toho neměl zbytečně zneužívat a svévolně porušovat režim nošení. Vysoká hodnota propustnosti je tedy výhodná nehledě na to, zda hodláte nosit kontaktní čočky v denním nebo prodlouženém režimu nošení.
Pokud tedy chceme zachovat dostatečný přísun kyslíku k rohovce, měly by se používat především silikon-hydrogélové a jednodenní kontaktní čočky, jejichž propustnost pro kyslík je tak vysoká, že jejich nošením je rohovka ovlivňována jen ve velmi malé míře a na její stav nemají skoro žádný vliv.
