Biofilm je tenká vrstva mikrobů na povrchu různých předmětů. Mikrobiální společenstva, která označujeme jako biofilm, nacházíme běžně především ve vodním prostředí, na povrchu půdy, atd. Biofilmů se využívá v biologickém čištění odpadních vod. Některé se též vyskytují na povrchu rostlinných těl, případně na různých částech těla živočichů či uvnitř, kde však mohou působit potíže.
Bakterie, plísně či prvoci osidlují také povrch umělých hmot, jakými kontaktní čočky bezpochyby jsou, a tvoří na nich taktéž biofilm. Způsobují infekční zánětlivá onemocnění očí, ale také znehodnocují kontaktní čočky. Vstupní branou infekce je kůže nebo sliznice. Většinou se člověk nakazí přímým nebo nepřímým kontaktem s infikovaným (prsty, ručníky, kapkami do očí, vodou v bazénu).
Které bakterie můžeme z kontaktních čoček izolovat?
Spojivkový vak obsahuje většinou jen neškodné saprofytické bakterie. Asi v 25 % nacházíme potencionální patogeny. Mezi nejčastější bakterie, osidlující kontaktní čočky patří stafylokoky, které jsou schopny osidlovat povrchy různých kontaktních čoček a mají schopnost na nich přetrvávat minimálně 7 dní. Další druhy bakterií, které lze z kontaktních čoček izolovat, jsou např.: Propionibacterium sp, Pseudomonas aeruginosa, Aeromonas hydrophilia, Streptococcus sp., Haemophilus influenzae nebo Chlamydia sp. Přilnavost jednotlivých druhů bakterií k různým materiálům kontaktních čoček je rozdílná. Zvláště druh Pseudomonas aeruginosa a Aeromonas hydrophilia přilnuly v daleko větší míře k vysoce propustným kontaktním čočkám pro kyslík. Bakterie byly schopné růst a vytvářet biofilm po přilnutí ke kontaktním čočkám, které byly nasáknuty umělými slzami. Ukázalo se, že nejlépe se biofilm vytvářel při teplotách okolo 25°C.
Má vliv také materiál, z kterého jsou kontaktní čočky vyrobeny, případně kontinuální či prodloužené nošení?
Ukázalo se také, že po 1 týdnu kontinuálního nošení kontaktních čoček došlo ke změnám povrchových vlastností kontaktních čoček (nesmáčivosti, tvrdosti), které mají vliv na tvorbu biofilmu – např. materiál lotrafilcon A měl větší tvrdost a afinitu k bakteriím druhu Staphylococcus aureus. U nošených hydrogelových kontaktních čoček byla zjištěna větší náchylnost k adhezi druhu Staphylococcus epidermidis (vlivem nošení se materiál stává více nesmáčivý a také úspěšnější k adhezím), než u nošených silikon-hydrogelových kontaktních čoček, které vykazují vůči tvorbě biofilmu menší citlivost. Když se zkoumalo a porovnávalo složení a počet populací bakterií, které kolonizovaly kontaktní čočky během prodlouženého nošení – u kontaktních čoček s vyšší propustností pro kyslík byl srovnatelný počet bakterií za 30 dní, u kontaktních čoček s nižší propustností pro kyslík se biofilm objevil již po 6 dnech prodlouženého nošení.
Dle jiných výsledků studií bylo prokázáno, jak je prodloužené nošení kontaktních čoček rizikové. Silikon-hydrogelové kontaktní čočky jsou při prodlouženém nošení daleko rizikovější vůči adhezi druhu Pseudomonas aeruginosa a druhu Staphylococcus epidermidis díky nesmáčivosti, než silikon-hydrogelové kontaktní čočky pro denní nošení či konvenční hydrogelové, které jsou smáčivé. Některé studie zjistily, že pokud necítil klient při prodlouženém nošení kontaktních čoček žádné problémy, zřídkakdy byly kontaktní čočky bakteriemi kolonizovány.
Plísňové kontaminace kontaktních čoček
Plísně vytvářejí také biofilm na kontaktních čočkách a patří mezi ně nejčastěji: Aspergillus niger (má černou barvu; částečky bývají viditelné v roztoku), Candida albicans (má bílou barvu) a Fusarium sp. Kontaminace kontaktních čoček plísní se nejprve projevuje jako pocit cizího tělíska, spojený s pálením a zpravidla pokračuje jako oční keratitida mykotického původu, kde rod Fusarium je nejběžnější. Napadení plísní se objevuje buď v souvislosti s osobní predispozicí nebo v souvislosti s nevhodnou péčí o kontaktní čočky, např. pokud je čočka příliš dlouho v roztoku bez výměny. Po dlouhém uložení se napadení plísní projeví zkalením a sražením roztoku.
Je třeba zmínit, že prudký nárůst fusariových keratitid se objevil v letech 2004 – 2006 v souvislosti s používáním víceúčelových roztoků na kontaktní čočky. Samozřejmě došlo k jejich okamžitému stažení z celosvětového trhu. Příčinou bylo uvedení nových materiálů měkkých kontaktních čoček na trh, u nichž se projevila přilnavost k určitým patogenům, zvláště při nedokonalé hygieně kontaktních čoček, ke které se většina nositelů kontaktních čoček přiznala. U těchto lidí byla nalezena kontaminovaná pouzdra, víčka a vršky lahví. Část pacientů přiznala dolévání roztoku vodou z vodovodu. Někteří uvedli, že opakovaně zapomněli láhev s roztokem uzavřít nebo nechali otevřené pouzdro s roztokem a uloženými kontaktními čočkami. Za rizikový faktor vzniku keratitidy je považován nedostatek mechanického promnutí kontaktní čočky před uložením do roztoku. Tyto faktory velmi omezují antimikrobiální působení. Dalším zjištěným nedostatkem bylo nedokonalé skladování roztoků renomovaných firem, kde se prokázal vliv skladovací teploty na schopnost roztoků potlačovat růst fusariových kolonií.
Dle studií, u nichž se sledoval vznik a složení mykotického biofilmu, se struktura biofilmu odlišovala v závislosti na použitém materiálu kontaktních čoček a druhu plísně. Dále bylo zjištěno, že izolované kmeny rodu Fusarium, nevytvořily biofilm vůbec, zatímco jiné kmeny, které jsou původci očních keratitid, jej tvořily velmi rozsáhle. Určité druhy rodu Fusarium a druh Candida albicans jsou vysoce citlivé k použití určitých typů roztoků. Obecně lze říci, že roztoky na kontaktní čočky jsou více efektivní vůči bakteriím než houbovým plísním nebo akantamébě.
Napsal: Čočkovník.cz
