Kolem roku 1430, začaly čínský soudci používat jako sluneční brýle kouřový plochý křemen, nikoli ale jako ochranu před slunečním zářením, ale aby zakryli svůj výraz v očích a aby působily tajemně při rozhodování u soudů.
První moderní sluneční brýle navrhl v polovině 18. století James Ayscough. Velký problém však byl jak sluneční brýle udržet na nose. V roce 1730 přišel Edward Scarlett s vynálezem rámů, které byly schopny nést brýlové skla a zároveň drželi na tváři. Rámy brýlí se tehdy vyráběly z kůže, kostí a kovu, namísto obrouček byly použity stuhy z hedvábí, které se uchytili kolem uší. Později přišli Číňané s použitím keramických stranice.
V té době málokdo věřil, že tmavá skla chrání zrak a sluneční brýle byly považovány za ošklivou zdravotnickou pomůcku. Až v 20. letech 20. století se nošení slunečních brýlí rozšířilo a začali se stávat i módní záležitostí.
V roce 1929 začal Sam Foster první masovou výrobu slunečních brýlí a prodej jeho slunečních brýlí odstartoval davové šílenství a neobešly se bez nich ani celebrity.
V roce 1930 armádní letecký sbor Spojených států požádal firmu Bausch & Lomb o vyvinutí slunečních brýlí, které by efektivně redukovali oslunění pilotů ve velkých výškách. Výsledkem byly sluneční brýle se zelenými skly a jejich pokračovatelem jsou dnes již kultovní sluneční brýle rady aviator značky Ray-Ban.
V roce 1936 Edward H. Land vynalezl polarizační filtr, který má velmi velký význam v eliminaci odlesků od lesklých ploch. Následně se vyvíjely.
Postupně nošení slunečních brýlí získávalo stále více na popularitě a postupně je začali navrhovat nejznámější světové značky, staly se neodmyslitelnou součástí showbyznysu, ale i běžného života.
Dnes už si život bez slunečních brýlí nedokážeme ani představit, ale co je důležité, velký důraz již klade nejen na design ale i na kvalitu, která by při výběru slunečních brýlí měla hrát stále prvořadou roli.
