Sledování nitroočního tlaku hraje velkou roli u pacientů s glaukomem (zeleným zákalem) a jinými očními chorobami ale také jako prevence před vznikem onemocnění. Výška očního tlaku je ovlivňována přítokem a odtokem nitrooční tekutiny. V normálním stavu je produkce a odtok v rovnováze. Při změně této rovnováhy dochází ke strukturálním změnám oka a optického prostředí. Při zvýšení nitroočního tlaku vzniká glaukom (toto onemocnění může vést k trvalé slepotě a proto je velmi důležité přesné měření nitroočního tlaku) a naopak při snížení nitroočního tlaku dochází například k deformaci oční koule.
Tonometrie (měření nitroočního tlaku) patří mezi základní oftalmologické vyšetřovací metody. Nitrooční tlak se měří již desítky let a přístroje pro měření prošly během let značnou revolucí. V posledních letech vývoj směřuje k výrobě přístrojů, které umožní snadné a rychlé monitorování nitroočního tlaku i mimo ordinace lékaře, v pohodlí pacientova domova.
Způsob měření očního tlaku můžeme rozdělit na několik typů v závislosti na tom, jaké přístroje jsou pro měření použity. Nejjednodušší rozdělení je na impresní, aplanační a bezkontaktní měření nitroočního tlaku.
Impresní měření očního tlaku
Impresním tonometrem se měří nitrooční tlak pomocí hloubky vnoření do rohovky, které vznikne působením válcové tyčinky přesně stanoveného průměru a váhy. Takový tonometr je v podstatě přesný přístroj, který pracuje jako hloubkoměr.
Na základním těle přístroje je v jeho horní části vyznačená stupnice. Pod střední částí tělesa je uložen pákový převod (krátké rameno páky s ukazatelem). Těleso je dole připevněno k nosníku s uloženou základnou, kterou se přístroj přikládá při měření na rohovku vyšetřovaného oka. Základnou prochází pelota, pákový převod, který dvacetinásobně zvětšuje její pohyb a přenáší ho na ukazatel (ručičku), který pak na stupnici ukáže naměřenou hodnotu. Pelota je v základně zajišťována proti vypadnutí základním závažím, které je možné měnit v závislosti na výšce tlaku.
Tlak musí být měřen u ležícího pacienta a s lokálně znecitlivěnou rohovkou. Při pohledu nahoru se přiloží tonometr základnou na rohovku. Hlavní podmínkou správného měření je, aby přístroj stál svisle a aby jeho základna byla umístěna kolmo na střed rohovky.
Sníženou spolehlivost tohoto měření očního tlaku lze spatřit zejména u nedostatečně zacvičené osoby v tom, že vlastní silou neúmyslně zatíží celý přístroj a tím i přední část oční koule, což může být klamně registrováno jako vyšší nitrooční tlak. Měření může být ovlivněno i abnormálním zakřivením rohovky a mechanickými vlastnostmi obalů oka.
Aplanační měření očního tlaku
Samotné měření je založeno na principu, kdy v kulovitém útvaru s nekonečně tenkou stěnou je možné měřit tlak podle velikosti oploštění části kulové plochy, v tomto případě rohovky. Tento předpoklad využívá většina aplanačních tonometrů. Při měření novějšími typy aplanačních tonometrů se rohovka oploští stálou, přesně velkou plochou.
Na střed rohovky se při měření přitlačí skleněný kužel, jehož přední část má průměr 3,06 mm. Pozorování se provádí zhruba pod 60˚ osvětlením a malým zvětšením. Při aplanaci rohovky dochází ke změně objemu v přední oční komoře a tím dochází ke zvýšení nitroočního tlaku.
Chyby měření mohou nastat u očí s nepravidelným povrchem rohovky, například u vysokého astigmatismu, u rohovkových jizev nebo edému. Aby bylo možné minimalizovat chybu při měření očního tlaku aplanačním tonometrem je třeba přístroj centrovat na střed rohovky. Omezit měření dále může například suché oko či nadměrné slzení, rohovkový edém, keratitida, keratokonus a jiná onemocnění.
"Bezkontaktní" měření očního tlaku
Aplanační a impresní způsoby měření nitroočního tlaku nejsou pro pacienta velmi příjemné, protože rohovku třeba lokálně znecitlivět a také dochází k přímému kontaktu přístroje s rohovkou, což může představovat určité riziko vzniku zavlečení infekce. Existuje proto možnost téměř bezkontaktního měření nitroočního tlaku. Samotné měření není zcela bezkontaktní, ale při měření nedochází k tlaku na rohovku.
Bezkontaktní přístroje využívají pro měření tlaku různé principy. Nejvíce používané jsou přístroje na principu proudícího vzduchu, dále ty, které využívají tzv. piezoelektrický tlakový senzor a posledním typem je tonometr, který k měření využívá zpětný odraz sondy po interakci s rohovkou.
Měření očního tlaku přes víčka
Jedná se o unikátní metodu měření nitroočního tlaku přes víčka, aniž by došlo ke kontaktu s rohovkou. Díky tomu není nutná lokální anestezie a sterilizace přístroje, protože zde existuje minimální riziko zanesení infekce. Je považována za jednoduchou a bezpečnou metodu oftalmotonometrie.
Tento způsob měření je vhodný pro klinické účely a může být používán i pro domácí monitorování nitroočního tlaku. Použití transpalpebrální tonometrie je indikováno v těch případech, kde není možné použít jiné způsoby měření očního tlaku, jako například u malých dětí, nepohyblivých pacientů, u těch, kteří mají patologii na rohovce (edém, eroze), chronický zánět spojivek a ti, kteří překonali korneální operaci. Je možné i měření přes kontaktní čočky. Přístroj nemůžeme použít tehdy, když jsou u pacienta přítomny patologické změny na víčku (záněty, jizvy a různé víčkové deformace) nebo na spojivce v měřicím místě.
Princip tohoto přístroje je založen na dynamické (balistické) metodě dávkovacího účinku, které stanoví velikost nitroočního tlaku, aniž by víčka měli jakýkoliv vliv na výsledek měření. Průměr o velikosti 1,5 mm tlačí na horní víčko do takové míry, že se stlačené místo chová jako převodová část během interakce dotyku snímače s víčkem.
